Celodenni vylet do Malaky

 Malaka (nebo take Melaka, Malacca) byval kdysi jeden z nejvyznamnejsich pristavu v Indickem oceanu. Diky dve vyhodne poloze v Malackem prulivu se zde misily kultury, vymenovalo zbozin i valcilo o toto mesto. Je to mesto, jehoz centrum je zapsano na seznamu UNESCO, mesto s viditelnym holandskym vlivem, ale i cinskym. A sem jsem se vydala dnes na celodenni vylet.
Malaka je od KL vzdalena 2 hodiny jizdy autobusem a neni velka, takze jeden den bohate staci.
Vzbudila jsem se pred pul sedmou a po sedme se vydala na autobusove nadrazi Putra nachazejici se kousek od Chinatown. Podle recepcni odtamtud mely vyjizdet autobusy do Malaky. Vcera jsem na netu vycetla, ze autobusove nadrazi pro spoje mirici na jih se nachazi jinde. Bandar tasik Selatan je soucasne moderni nadrazi. To mi take rano potvrdil jeden z hlidacu na Putra. Takze jsem presla na metro LRT a dojela tam zlutou linkou. Ta stavi kousek od nadrazi. Najit jej nebyl problem.

 Koupila jsem si listek na 8. hodinu (autobusy vyjizdeji co pul hodiny) a za dve hodiny jiz vysedala na nadrazi Malaka Sentral, ktere se nachazi na okraji mesta. Jiz po ceste prselo a ja doufala, ze to tak nezustane cely den. Nastesti prestalo kratce po prijezdu na misto a pak jiz svitilo slunce az do ctyr a pak se zase zatahlo a behem zpatecni cesty zase prselo. Mela jsem stesti.
Hned jsem si nasla prepazku spolecnosti Metrobus, ktera me do Malaky dovezla a koupila si zpatecni listek na pul sestou. Sedm hodin mi melo bohate stacit. Alespon jsem mela jiste misto v autobuse. Tady je vse na mistenky.
Do centra jsem se pak dostala MHD cislo 17. To, ze tady v Malajsii (a Singapuru) v dopravnich prostedcich, na nadrazich a jinde pouzivaji klimatizaci, jsem si jiz zvykla. A mnohdy to bylo O.K., ale takovou kosu, co na nas pustel ridic MHD jsem jeste nezazila. Doufala jsem, ze to preziju bez nachlazeni.
Ani ne za ctvrt hodiny jsem rada vysedala v historickem centru pred Stadthuys, coz byvala holandska radnice.

 Prosla jsem se holanskou casti mesta, rychle poobedvala, navstivila namorni muzeum, ktere me ale zklamalo vzhledem k tomu, jaky vyznam hrala Malaka v obdobi objevovani namornich cest v novoveku. Dosla jsem do jakehosi parku, kde jsem zkusila stesti na pobocce turisticke policie a vydyndala pro tatu kovovy znak malajske policie. Policistka byla velmi mila. Zadne ofuky jako v Singapuru.
Pak jsem vystoupala na pahorek, na nemz stoji ruina kostela St. Paul`s. Odtamtud se mi naskytl pekny vyhled na pobrezni cast mesta. Strechy domu pripominaly lode v pristavu.
Behem sestupu dolu jsem si vsimla smerovky k holandskemu hrbitovu, Na nem bylo nekolik opravdu starych nahrobnich kamenu.

 Kolem Stadthuys jsem presla k mostu a presla na druhy breh reky do cinske ctvrti. Ve starych cinskych kupeckych domech sidli galerie se suvenyry, obchody s oblecenim, rychle obcerstveni. Najdou se tu opravdu zajimave architektonicke skvosty. Krome prochazeni se a nakukovani do obchodu jsem se rozhodla vyzkouset i mistni specialitu "cendol". Je to zmrla smes kondenzovaneho mleka, slehacky a kokosu a pod ni jsou cervene fazole, kukurice a jakasi zelena hmota. Az na tu kukurici to melo vynikajici chut.
Take jsem vyzkousela bramborove tornado, coz je brambora nakrojena tak, aby vypadala jako tornado a osmazena v oleji. takovy chips na spejli. Ale vynikajici. Spousta obchodu nabizi i pecivo s durianem. Typicke jsou kolacky s ananasovou marmeladou.A take popiah. Ten jsem jiz vyzkousela v Singapuru a chutnal mi, tak jsem si jej pred odjezdem take dala. Tadu jej ale plnili necim jinym a nebylo to ono. Po ctvrte jsem sedla na zastavku a pockala na prijezd nejake MHD. Na hlavnim nadrazi jsem mela jeste cas, tak jsem prochazela stanky s oblecenim.

 Zpatecni cesta se protahla. Nejdrive jsme stali v kolone pri vyjezdu z Malaky a pak v dalsi kolone pri vjezdu do Kuala Lumpur. Pred devatou jsem mirila z metra na nadrazi Putra, kde jsem si nasla kiosek dopravni spolecnosti, ktera jezdi do Ipoh a koupila si na zitrek jizdenku. Alespon vim, v kolik jedu a mam misto jiste.