Celodenni toulky kolem cajovnikovych plantazi Cameron Highlands

 Hlavni devizou Cameron Highlands je caj a cajovnikove plantaze, ktere se rozkladaji okolo Brichangu a Tanah Rata. Krome caje oblast proslavily jahody. Ty je mozne si nasbirat a ochutnat treba se slehackou v nektere z farem. Navstivit lze i vceli farmu, kvetinarstvi, motyli farmu....Turisticke agentury nabizeji i vyvezeni na nejvyssi mistni horu, navstevu destneho lesa...
Ja jsem se rozhodla dnes zajit do cajove tovarny nejvetsi malajske cajove znacky BOH po vlastni ose. Tovarna obklopena zelenymi cajovnikovymi plantazemi je v nabidce kazde tour, ale neni problem se tam dostat i bez agentury.

 

Pred osmou jsem posnidala na hotelu a vydala se na mitni autobus zajistujici dopravu po Cameron Highlands. V jizdnim radu je sice uvedeno, ze jezdi co hodinu, vcera mi bylo receno, ze jezdi co dve hodiny. Takze jsem nasedla na ten o pul devate a nechala se za 3 RM dovezt za Brinchang, kde jsem vysedla pobliz cesty vedouci k cajove tovarne. Tam doprava neni. Jedine taxikem. Ale zase az tak daleko to neni. Jen 3.5 km chuze po silnici klikatici se mezi cajovnikovymi poli.
Jiz od rana bylo pod mrakem a obcas mrholilo. Kdyz jsem vystoupila z autobusu, foukal vitr a mrholilo tak neprijemne, ze jsem se rozhodla jit schovat do EQ jahodove farmy. Dostala jsem na ochutnani nadhernou cervenou jahodu a koupila si male baleni za 5 RM. Cinsky majitel mi rekl, ze jsou to bio jahody, ze nepouzivaji zadne postriky. Mohla jsem se projit kolem kvetinacu s rostlinkami. Take jsem si mohla nasbirat, kolik bych chtela, kdybych chtela. Me ale stacila ta mala vanicka.
Kdyz jsem vylezla, uz neprselo. Tak jsem pokracovala v ceste. Presla jsem na cestu vedouci k cajove tovarne. Normalne bych tam byla ani ne za hodinu, ale okolni zelene kopce byly tak fotogenicke, ze jsem se neustale zastavovala. Do tovarny jsem dosla skoro po dvou hodinach. Bylo jedenact, kdyz jsem si objednala hrnek earl grey s prichuti tangerine. Cena samozrejme vyssi nez ve meste. Dala jsem 3.40 RM. Bezne caj stoji okolo 1 RM - 2 RM.

 Z cajovny vysute jakoby nad krajinu byl krasny panoramaticky vyhled na plantaze.
Pak jsem se sla projit zbytkem stavby, na informacnich tabulich se docetla o procesu vyroby caje, zhledla kratke video a zamirila do tovarny, kde jsem mohla sledovat cely proces zpracovani cajovych listku. Normalne jsou k dispozici zdarma pruvodci, ale vsichni byli zamestnani a tak jsem se vydala po vlastni ose.

V obchode pak koupila nejaky ten caj jako suvenyr a  vydala se zpet. Opet zacalo mrholit. Takze s destnikem jsem stoupala cestou, tentokrat jiz bez fotografickych zastavek, zpet k hlavni silnici.
Nevedela jsem, v kolik jede autobus a ani me to nezajimalo. Mela jsem v umyslu se vratit do Tanah Rata pesky a po ceste navstivit dalsi farmy.

 Zastavila jsem se v cinske restauraci, kde to jidlo meli na mistni pomery pekne drahe. Zaplnila zaludek nejlevnejsi polevkou za 9 RM (nic moc) a pokracovala dal. V dalsi jahodove farme si porucila jahody se slehackou. A kdyz jsem zhruba po hodine chuze podel silnice dosla do Brinchangu, koupila jsem si u stanku varenou a opecenou kukurici.
U golfoveho hriste jsem zabocila na cestu, ktera je kratsi, nez hlavni cilnice a zasla k malemu vodopadu. Do Tanah Rata jsem dorazila o pul pate. Nohy uz zacinaly bolet.
Byl to fajn celodenni vylet nadhernou prirodou.

 Vcera jsem povecerela vynikajici hribkovou polevku a cesnekovy naan v jedne restauraci ( a levne) a predtim vyzkousela bananove roti. Dnes chci roti znovu a na veceri neco trochu vice zapadniho. Na chut curry naladu nemam. Uz te pikantni chuti zacinam mit plne zuby.